THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V článkoch a diskusiách na tomto portále sa často skloňuje slovo jazz, stáva sa tak pri rôznych kapelách, z rôznych dôvodov a určite nie vždy oprávnene. Mnohokrát sa tento pojem použije ako „barlička“ pri hudobnej produkcií skupín, ktorej charakteristika by inak bola obtiažnejšia. V prípade nosiča s názvom „Soul Of The Mountain“ ani mne a ani prípadným účastníkom diskusie pod článkom nič takéto nehrozí.
Jack DeJohnette, John Scofield, Dennis Chambers a Pat Metheny. Čo meno, to pojem v jazzovej branži, a pritom ide len o veľmi krátky výber zo súpisu muzikantov a skupín, s ktorými spolupracoval švédsky gitarista Ulf Wakenius. Minulý rok v lete k nim pribudlo aj AMC TRIO, pôvodom zo Slovenska, a produktom ich spolupráce sa stal nosič s názvom „Soul Of The Mountain“. Množstvo skupín si prizýva na svoje nahrávky zaujímavých hostí, pričom hosťujúci muzikanti nahrajú v štúdiu niekoľko partov, ktoré nahrávku síce oživujú, no akoby k nej ani nepatrili. Hlavne, že skupina môže ťažiť z tejto spolupráce a dúfať v lepšiu predajnosť. Našťastie tento klasický scenár k spolupráci AMC TRIA a Ulfa Wakeniusa vôbec nepasuje. Ulf nahral so skupinou celý album a jeho gitara je integrálnou súčasťou nahrávky, pričom sa zdá, akoby bol súčasťou skupiny odjakživa. Nepoznám síce predchádzajúci počin skupiny, no podľa komentárov znalcov scény sa AMC TRIU podarilo urobiť poriadny krok vpred, ktorý ich kvalitatívne dostal na úroveň svetovej jazzovej špičky. Ja s týmto tvrdením môžem viac-menej pokojne súhlasiť. Či už je tento fakt zásluhou Ulfovej účasti, alebo zaň môžeme poďakovať trom Slovákom, si netrúfam hodnotiť. O niečom ale vypovedá skutočnosť, že autorsky Wakenius neprispel ani notou. Zato ale nahral mimoriadne kvalitné gitarové party, za ktorými ani o piaď nezaostávajú inštrumentálne výkony tria. Hudobné inšpirácie, z ktorých čerpá AMC TRIO nepochádzajú len z jazzu, ale aj z iných štýlov, ako pop, rock a slovenský folklór, pričom ale ostáva zachovaný jazzový základ a srdce. Hoci sa kedysi Igor Stravinskij vyjadril v zmysle, že „hudba nie je schopná nič vyjadriť“. V produkcii AMC Tria počujem rôzne emócie, od rytmickej nástojčivosti až po intímne upokojujúce harmónie. Aj na tieto pocity mal Stravinskij svoju teóriu, ktorá sa zakladala na tvrdení, že hudba je spúšťačom emócii a všetko funguje na našich vlastných životných zážitkoch a peripetiách, ktoré si s hudbou podvedome spájame. Ak je jeho teória správna, tak AMC TRIO robí muziku, ktorá mimoriadne rýchlo a účinne spúšťa túto reakciu. Spleť tónov, rytmov, harmónií, disharmónií a melódií je nielen komplikovaná a naplňujúca (hlavne pre fajnšmekrov), ale sa aj nákazlivo ľahko počúva.
Nebudem sa hrať na skutočného znalca jazzovej muziky, pretože na takéto tvrdenie nemám odvahu a vlastne ani právo. Jediné, čo môžem s kľudným svedomím vyhlásiť, je to, že sa mi „Soul Of The Mountain“ páči viac ako čokoľvek jazzové, čo sa mi za poslednú dobu dostalo do rúk.
Nebudem sa hrať na skutočného znalca jazzovej muziky a preto nečakajte pri tejto nahrávke bodové hodnotenie. V každom prípade sa mi „Soul Of The Mountain“ páči viac ako čokoľvek jazzové, čo sa mi za poslednú dobu dostalo do rúk.
Peter Adamkovič
- piáno
Martin Marinčák
- basgitara
Stanislav Cvanciger
- bicie
špeciálny hosť:
Ulf Wakenius
- gitara
1. Because Of Your Sad Eyes
2. Say Hello To Zuzana
3. Thor-Iza
4. Please Don't Explain
5. Soul Of The Mountain
6. Different Inside
7. She's So Beautiful
8. Long Winter
Soul Of The Mountain (2008)
Thor-Iza (2006)
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.